»Nikdy! Zůstane, kde leží, neboť je nepotřebný.«
»Ale do čeho obleče se ubohý massa Bob?«
»Ba, to právě je mrzuté. Nemáme za tvůj šat nižádné náhrady. Nezbývá tudíž, než abys zaobalil se do medvědí kůže, již ukořistil dnes Martin. Snad podaří se nám dosti brzy koupiti tobě oděv nový. Také nebude ti pro libou vůni nejméně po osm dní dovoleno mezi nás přijití, zůstaneš tedy ve slušné vzdálenosti za námi. Nuže, myj se pilně, myj, neboť zbavíš se zápachu tím dříve, čím důkladněji drhnouti se budeš.«
A Bob snažil se opravdu, aby co nejdříve propuštěn byl z vodního vězení. Bylo podívání na něho, jak pitvorně se šklebil ve vodě, z níž jen hlava mu vyčnívala.
Ostatní mužové vrátili se zatím opět k ohni, kdež byli prve seděli. Truchlosměšné dobrodružství černochovo bylo hlavním předmětem zábavy jejich. Po nějaké chvíli prosili též dlouhého Susiku, by vypravoval svoje příhody. Vyhovuje žádosti jejich, líčil slovy pěknými setkání své s jakýmsi starým zálesákem, jenž byl proslulým mistrem ve střílení. Popsav pak ještě některé výtečné výkony jeho, dodal:
»Ale to vše není nic. Jsou střelci ještě znamenitější. Znám dva, jichž dosud nikdo nepředstihl; sedí zde mezi námi. Myslím Vinnetoua a Old Shatterhanda. Prosím, pane, račte nám vypravovati o některém ze znamenitých kouskův, které jste provedl. Zažil jste již tuze mnoho a můžete tudíž rozličná dobrodružství sypati takřka z rukávu.«
Poslední slova platila Old Shatterhandovi. Oslovený neodpověděl hned. Vdechl z hluboká, jakoby čichem zkoumal cosi ve vzduchu.
»Ano, ano, ten chlapík tam ve vodě zavání ještě důkladně,« podotekl Jemmy.
»Ó, jeho netýkalo se mé pozorování,« odvětil Old Shatterhand, pohlédnuv za svým koněm, jenž přestal se pásti a také ssál zkoumavě vzduch.
»Čijete-li něco jiného?« otázal se Davy.
»Nikoli; ale myslím, že snad nebude mi lze vypověděti vám až do konce některé ze svých dobrodružství.«
»A proč?«
Místo odpovědi obrátil se Old Shatterhand nejprve k Vinnetouovi, řka polohlasitě: »Teši-ini!«
