píchali je do měkkého dna řečiště nejprve dole, potom asi dvacet kroků nahoře, že nižádná rybička nemohla ze zahrazeného takto místa uklouznouti.
Tlustý Jemmy nejdříve svlekl vysoké boty, pak odepjal opasek a položil vedle na břeh svou pušku.
»Slyšíš, břicháči,« prohodil dlouhý Davy, »snad nechceš do vody?«
»Ovšem! To bude švanda!«
»I přenech to lidem, kteří jsou trochu větší než ty. Člověk, který dosáhne sotva na stůl, snadno mohl by se podívati trochu pod vodu.«
»Také by neškodilo! Ostatně umím plovati, a potok není hluboký.«
A přistoupil až k samé vodě, aby přesvědčil se o hloubce její.
»Ani metr,« pravil.
»Voda klame, zdá se vždy mělčejší, než ve skutečnosti je.«
»Ó, jen sem pojď a podívej se! Je tam viděti vše jasně, každičký kamének a tuhle — — prach a broky, é, brr!«
Tlustý Francouz tuze se nahnul, ztratil rovnováhu a po hlavě svalil se do vody na místě právě nejhlubším. Malá jeho postava zmizela pod vodou, ale hned opět na povrch se vynořila. Jemmy uměl výborně plovati, nehrozilo mu tudíž nebezpečí; nebyl by si také pranic dělal z bezděčné té lázně, kdyby nebyl se smočil důkladně i jeho kožich. Široký klobouk jako list Victorie regie pyšnil se na chladné vodičce.
»Výborně, výborně!« chechtal se dlouhý Davy. »Pánové, podívejte se na pstruha, jenž tuto se nám ukazuje. Tato tlustá ryba, vylovíme-li ji, dá několik hezkých dílův!«
Smržovecký Němeček stál nedaleko. Míval sice s Jemmyem třenice na poli vědeckém, ale přece jen ho měl rád.
»Pro pána krále!« vykřikl leknutím a jediným skokem ocitl se u vody. »Co jste jen dělal, pane Ferlone? Proč skočil jste do vody? Snad jste se také smočil?«
»Až na kůži,« smál se Jemmy.
Nehrozilo mu pražádné nebezpečí, ježto mu voda dosahovala sotva po paždí.
»Až na kůži? Pěkně děkuji! Z toho může býti důkladné nastuzení. A to ještě v kožiše! Vylezte hned! Klobouk sám obstarám, vylovím jej touhle větví!«
Uchopiv dlouhou větev, chtěl jí zmocniti se klobouku. Že však byla trochu krátká, nahýbal se učený »mládenec myslivecký« co nejvíce ku předu.
