Než přese vše ospravedlňování pozoroval černoch, že nikdo nevěří slovům jeho.
Nebylo zajisté s podivem, že všichni byli žádostiví zvěděti, jak nebezpečné to dobrodružství se událo. Martin slovy stručnými, prostými vypověděl celou příhodu, zachovávaje v řeči své chladnosť až přílišnou, že všickni se jí podivovali, ale srdnatosť jeho plnou měrou uznávali.
»Milý, mladý příteli,« vece Old Shatterhand, »milerád vám doznávám, že ani nejzkušenější lovec lépe chovati se nemohl než vy. Budete-li takto pokračovati, stanete se brzy mužem proslaveným.«
A také skoupý jindy na slova Vinnetou pochválil jej co nejpřívětivěji:
»Můj malý bílý bratr je odvážliv jako starý bojovník. Bude hodným synem proslaveného matopoky. Náčelník Apačů podává mu tímto ruku.«
Chvála z úst lovců tak osvědčených naplnila mladého muže nesmírnou radostí.
Smržovecký Němec jemně šťouchl tlustého Francouze a otázal se:
»Není-li to znamenité hrdinství, co?«
»Zajisté! Všechna česť mladému Fraucisovi.«
»Věřil byste, že zkrátil živobytí též jiným medvědům?«
»Velmi rád!«
»Ano, je vůbec velmi hodný jinoch. Kdo ví, jak byste se byl vy zachoval, jsa na jeho místě. Skoro bych myslil, že byste byl zcela klidně dal se sežrati.«
»Nikoli, tak snadno bych se nedal. Nenosím tuhle své pušky jen na vrabce.«
»Tak! Přijde na to, trefil-li byste vůbec touto bouchačkou vrabce. Medvěda je ovšem snáze vzíti na mušku. Zastřelil-li jste již někdy medvěda?«
»Ne jednoho.«
»Prosím vás, jen se tuze nechlubte! Říci lze to snadno.«
»Oho! Já jsem jedenkráte po celou noc spal s medvědem a teprve ráno poznal jsem svého spolunocležníka.«
»Toť holá nemožnosť! To mi při příležitosti povíte, ano?«
»Velmi rád!«
Šošonům se medvěd znamenitě hodil. Maso jeho není nechutné, kýty jsou ještě lepší, a tlapky poskytují labužníkům výtečnou po-
