»Ano, grizzly to byl,« přizvukoval mu tlustý Jemmy. »Snad jsou oba ztraceni. Ku předu, rychle do lesa!«
Hluk a rychlé kroky daleko bylo slyšeti.
»Hej!« křičel Francis příchozím vstříc. »Nemějte o nás starosti! Máme se dobře!«
Old Shatterhand a Vinnetou první octli se u cíle. Potom přišel Černý Jelen a dlouhý Davy, za ním tlustý Jemmy a Frank, provázen značným počtem Indiánův. Ostatní zůstali v táboře, ježto nebylo lze zůstaviti koně bez dozoru.
»Skutečně grizzly!« zvolal Old Shatterhand, hledě na zabité zvíře, »a k tomu ještě velikosti ohromné. Vy žijete, Martine? Jaké to štěstí!«¨
Postoupiv k medvědovi, ohledával jeho rány.
»Raněn byl přímo do srdce a ze vzdálenosti nepatrné. Toť znamenité. Netřeba mi ovšem tázati se, kdo šelmu zabil.«
Po slovech těch předstoupil Bob a jal se vypravovati pyšně a s nemalým sebevědomím:
»Massa Bob přemohl medvěda. Massa Bob jest muž, jehož přičiněním medvědu bylo skončiti život.«
»Vy, Bobe? Nu, nezdá se mi!«
»Zajisté pravda, svatá pravda! Massa Bob posadil se medvědu před nos, aby neviděl, až massa Martin stříleti bude. Massa Bob nasadil i svůj život, aby rána massa Martina jistá byla.«
Old Shatterhand se usmíval. Bystrému, zkušenému oku jeho neušlo pranic. Zrak jeho utkvěl na zelených listech březových, jež roztroušeny byly po zemi. Bob sedřel je, šplhaje na břízu. Také nalomil několik větviček, jež dosud visely na kmeni.
»Ano, ano, ano! Massa Bob byl dle všeho velmi udatný,« vece Shatterhand. »Spatřiv medvěda vylezl na tuto břízu, nepomysliv, že je slaba, aby jej udržela. Bříza se ohnula, a on spadl dolů, právě před šelmu. Byl by zajisté ztracen, kdyby mladistvý ochránce jeho nebyl v čas vystřelil. Není-liž pravda, Francise?«
Martin nemohl nepřisvědčiti, ač bylo mu opravdu líto hodného jinak černocha, jenž došel takto pokárání. Ale černoch nepřišel do rozpakův a ospravedlňoval se:
»Massa Bob schválně utekl se na břízu, aby i medvěd za ním vylezl a neublížil dobrému massa Martinovi. Massa Bob chtěl se obětovati za svého mladého pána.
