Rozumí se, že nabídnutí Černého Jelena hned bylo přijato. Zbavivše dosud svázané vyzvědače pout, odešli pro koně.
»Pane, vy jste přece jen znamenitý chlapík!« šeptal dlouhý Davy Old Shatterhandovi. »Vše, co podniknete, je odvážné nad míru a přece zdaří se výborně, jakoby šlo o maličkosť jen. Skládám vám nejhlubší svou poklonu!«
A smeknuv znamenitý svůj cylindr, zatočil jím několikrát ve vzduchu.
Hned vydali se na cestu. Vedouce koně za sebou, stoupali lovci zase do vrchu.
Přišedše na svah do údolí vedoucí, zastavili se lovci na okamžik. Černý Jelen mocným hlasem velel do tiché noci:
»Oheň, oheň, rozdělejte oheň poradný!«
Ozvěna slova ta několikráte opakovala. Šošonové je slyšeli a rozuměli jim.
»Kdo přichází?« ozvalo se z údolí.
»Moh-av, Moh-av!« odpověděl syn náčelníkův. Šošonové spustili sice jásavé ha-ha-hi a hned rozdělali oheň, což bylo důkazem, že poznali hlas mladého Indiána, nicméně z opatrnosti vyslali přece několik bojovníkův, aby vyzkoumali, nehrozí-li jim skutečně nebezpečí.
Když potom náčelník se svými průvodci stanul v táboře, veliká byla radosť z jeho a Moh-avova návratu. Byli by sice také rádi zvěděli, jak událo se tajemné jich zmizení, avšak nikdo neodvážil se k takovému dotazu. Nemálo podivili se také, spatřivše v průvodů Černého Jelena bělochy, ale od mládí zvyklí jsouce ukrývati city své, nedali ani nejmenší překvapení na jevo. Jedině starý bojovník, jenž prve vůdce byl zastupoval, vyšel náčelníkovi vstříc a řekl:
»Černý Jelen velikým je kouzelníkem. Zmizí ze stanu jako slovo promluvené.«
» Věřili opravdu moji bratří, že Černý Jelen zmizel beze stopy jako dým do vzduchu vystupující?« otázal se náčelník. »Neměli očí, aby viděli, co se stalo?«
»Bojovníci šošonští viděli. Našli znamení proslulého bílého lovce a věděli, že Shatterhand mluvil s náčelníkem.«
To bylo velmi šetrné opsání pravé události, že totiž Černý Jelen Old Shatterhandem byl unesen. Staroch užil slov těch z úcty ku svému vůdci.
