Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/115

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

»Moji bratří dobře tušili,« vysvětloval tento. »Zde stojí Non-pay-klama, bílý lovec, jenž nepřátely své poráží pěstí. Vedle něho je Vinnetou, veliký náčelník Apačův.«

»Uf, uf!« zaznělo vůkol.

S údivem a úctou patřili Šošonové na proslavené muže a ustoupivše před nimi pokorně, rozšířili tak kruh, který prve okolo příchozích byli utvořili.

»Bojovníci tito přišli kouřit s námi z dýmky smírné,« pokračoval náčelník. »Chtěli vysvoboditi své soudruhy, kteří tamo ve stanu leží. Život Černého Jelena a jeho syna byl v jejich moci a přece žádnému z nich neublížili. Bojovníci šošonští rozváží tedy i pouta zajatcův. Za skalpy těchto dvou bělochů dostanou bratří moji skalpy mnoha, mnoha Sioux-Ogallallův, kteří jako myši ze svých děr vylezli, aby je jestřáb uchvátil. Jakmile se rozednívati počne, půjdeme po stopě jejich. Teď však shromáždí se bojovníci okolo ohně poradného, aby otázali se velikého ducha, zdaří-li se válečná výprava jejich!«

Nikdo ani nepromluvil, ačkoli zpráva, již tuto slyšeli, velmi mnoho k tomu skýtala příležitosti. Několik rudochův odebralo se do naznačeného stanu, aby vykonali rozkaz náčelníkův a přivedli brzy oba zajatce k ohni.

Jemmy a Frank nejistým krokem ubírali se ke shromážděným. Pouta zaryla se jim hluboko do masa, a proto trvalo hezky dlouho, nežli krev opět volně obíhati mohla.

»Starý medvěde, jaké jsi dělal hlouposti?« tázal se dlouhý Davy tlustého svého přítele. »Jen taková žába, jako jsi ty, skočí čápovi zrovna do zobáku!«

»Jen zavři svůj, aby ti tam nic neskočilo,« zlobil se Jemmy, hladě si bolavé zápěstí. »Master Shatterhand nám dosvědčí, že nelze mluviti o hlouposti. Vzdali jsme se bez odporu, neboť jen tak kynula nám naděje na zachování života. Kdybychom se byli bránili, byli by nás jistě usmrtili. Ty byl bys jinak nejednal, zvláště kdybys byl věděl, že nás Old Shatterhand neopustí.«

»Nu, brachu, upokoj se! Nemyslil jsem to zle, vždyť víš předobře, jak se raduji, žes opět na svobodě.«

»Dobře! Ale tobě zajisté děkovati nebudu za své vysvobození.« Obrátiv se pak k Old Shatterhandovi, pokračoval: »Jistě jen vám, mastre, zavázán jsem díkem! Povězte mi, jak bych se vám poděkoval? Můj