»Je Vinnetou snad vítězem?«
»Nikoli, ale jeho bílý bratr, jenž vedle stojí!« pravil Apač, ukazuje na Old Shatterhanda.
»Uf! Uf! Uf!« zvolal Černý Jelen. »Vinnetou má jen jednoho bratra, Non-pay-klamu, nejznamenitějšího lovce bělochův, jemuž říkají Old Shatterhand. Jest očím Černého Jelena popřáno patřiti tuto na slavného toho lovce?« doložil, zvědavě s Vinnetoua na Shatterhanda pohlížeje.
»Černý Jelen soudí správně! Shatterhand, proslulý hrdina, to byl, jenž přemohl neméně statečného náčelníka Šošonův.«
»Oči mého rudého bratra byly unaveny, rovněž i duch jeho. Kdo jediným sáhnutím Černého Jelena zbaví dechu, není bezejmenný pes. Je můj rudý bratr slabounký ptáček, jejž snadno vybrati lze z hnízda? Je proslavený bojovník, a kdo unese ho z vigvamu, kterého bojovníci střehou, je zajisté hrdinou proslulého jména.«
Šošon chopil se rukama za hlavu a odpověděl: »Černý Jelen měl také rozum, ale dnes nemyslil pranic.«
»Ano, zde stojí Old Shatterhand, jenž tebe překonal. Musí-li tedy můj rudý bratr zemříti?«
»Nikoli!« pravil Černý Jelen, z hluboká si oddychnuv. »Smí žiti.«
»Ano, nebo tím, že dobrovolně odejíti chtěl do věčných lovišť, dokázal, že je srdce neohroženého. Old Shatterhand to byl, jenž jedinou ranou omráčil Moh-ava, což zajisté není hanbou pro tohoto mladého, srdnatého bojovníka!«
»Nikoli; také on smí žiti!«
»Old Shatterhand a Vinnetou zmocnili se dvou šošonských vyzvědačův, aby vyměnili je za bělochy zajaté. Zatracuje-li můj bratr i tyhle vyzvědače?«
»Nikoli, jinak musil by zatratiti sebe i svého syna.«
»Černý Jelen ví dobře, že Old-Shatterhand i Vinnetou jsou přátely všech hodných rudochův a že neusmrcují nikdy svých nepřátel; činí je toliko k boji neschopnými, jen v největší tísni, v největším nebezpečenství sáhnou jim na život.«
»Ano, Černý Jelen ví vše.«
»Nuže, nechť rozhodne se, chce-li býti naším bratrem anebo nepřítelem? Chce-li býti naším bratrem, budou jeho nepřátelé i našimi nepřátely. Rozhodne-li se však jinak, propustíme na svobodu jeho, syna
