se skřipcem na nose a roztaženým vějířem v ruce. Bylo na něm viděti, že se také považuje za hrdinu dne. Nyní přišli Liang-ssi a Jin-tsian ve svém čínském oděvu, načež následovaly tři kočáry. Za nimi kráčelo několik nosičů, kteří nesli oba pytle a zavazadla, jež se nacházela ve voze a k nim připojil se přímo nekonečný průvod buršů s pochodněmi. Také po obou stranách triumfátorů a triumfátorek kráčeli buršové s pochodněmi.
Tak pohyboval se průvod městem, až dospěli k obydlí paní Steinové a Yen-ki-liho.
Tito dva dozvěděli se ovšem o příchodu svých milých. Stáli spolu přede dveřmi, když blížil se průvod za zvuků slavnostního pochodu. Ale tu roztrhlo se rychle pořadí toužebně očekávaných.
Pes veběhl i s rancem a sklenicí několika rychlými skoky do domu a po schodech vzhůru. Richard vrhl se s radostným hlasitým voláním do náruče matčiny. Čínští bratři kráčeli uctivými kroky k Ye-kin-limu, jehož oděv jim ho označil jako jejich otce. Degenfeld, Bohumír a Turnerstick otevřeli dvířka kočárů, aby pomohli dámám vystoupiti a dovedli je k obchodníkovi. Potom zmizely všecky tyto osoby v domě, za nimi nosiči se zavazadly. Tito poslednější vrátili se brzy zpět, prvnější ovšem nikoli.
Jakou radost a blaženost chovaly nyní tyto stěny, to mohli si na ulici zbylí snadno pomysliti. Při poslední scéně zachovali se zcela tiše. Nahrnuli se sem a mlčeli také ještě hezkou chvíli. Ale potom zaznělo, nejprve ojedinělé a pak mnohohlasé volání: »Methusalem, k oknu!«
Bylo tak dlouho opětováno, až se červenomodrý nahoře ukázal.
