»Mám zapáliti dýmku? Je již nacpána,« tázal se Bohumír.
»Ano, neboť pořádek musí býti!«
Bohumír usmíval se tiše pro sebe a podal mu troubel. Degenfeld začal kouřiti. Cídič přišněroval psovi ranec na záda a dal mu do huby sklenici Methusalemovu. Pronikavé pískání, znamení zvoncem, uši trhající skřípění a vrzání kol — vlak zastavil.
»U všech čertů!« zvolal červenomodrý. »Co je to? Venku hemží se to čepicemi všech barev. Komu to má platiti?«
Ale zatím spatřili jeho hlavu. Vytrhli dvéře a z několika set hrdel zaznělo hřímavé Salve Methusala! Vytáhli ho z kupé; obklopili ho s jásotem a tlačili ho pryč. Slyšel volání jako: »Kde jsou dámy? Kde jsou pravé copy? Kde je Poločíňan? Tady je pes; pusťte ho! Vezměte pytle s sebou! U sta hromů, ty jsou těžké! Snad nejsou v nich monety?«
V mžiku hořely pochodně. Stály tu tři ekypáže. Viděl také, že přivedli zdvořile Číňanky a jednotlivě je do kočárů usadili. Chtěl se vzpírati, než marně. Hromoval, až se hory zelenaly. Hlasitý smích byl mu odpovědí a on musil se podrobiti.
Napřed hudební sbor a průvod dal se na pochod. Za hudbou dvanáct studentů s šerpami a lesklými rapíry. Za nimi cupal pes s torbou a sklenicí. Potom šel Methusalem zlostí dýmaje jako vulkán. Jemu v patách kráčel Bohumír z Bouillonu s dýmkou a oboem a veselým úsměvem v šibalském obličeji. Nyní následoval Richard se strýcem Danielem, jenž měl evropský oděv. Na to Turnerstick, v čínském kroji mandarina
