diny. Považovalo se za samozřejmé, že mu bude připraveno slavnostní uvítání.
To tušil Methusalem a aby se tomu vyhnul, dohodl se se svými soudruhy, že přijedou zcela potají a přátele své překvapí. Všichni souhlasili, také Bohumír z Bouillonu; ale potají nebyl srozuměn s tímto usnešením. Domníval se, že si zasloužil skvělého uvítání a proto obdržel dnes ráno telegrafní sluha depeši s nadpisem »Listonoš z Ninive«, jejíž doručení měl obstarati. Když hostinský rozevřel telegram, četl:
»Dnes večer desátým vlakem Methusalem zpět, čtyři pánové, tři Číňanky, dva Číňané, jeden Poločíňan a pes.
Bohumír z Bouillonu.«
Návrat jeho dvou nejlepších denních hostů naplnil hostinského tak radostným rozčilením, že nechal ihned depeši kolovati, následkem čehož se jeho rozčilení s neobyčejnou rychlostí rozšířilo na celou akademickou obec. Na přednášky nebylo ani pomyšlení. Scházeli se v »knejpách«, aby dospěli k důležitému usnesení, a brzy byli všichni provazníci města horlivě zaměstnáni výrobou slavnostních pochodní.
Methusalem netušil, jaký rozruch panoval k vůli němu tam doma. Zakoupil celý vagon druhé třídy, aby mohli pohodlně cestovati. Dámy dostaly zvláštní kupé. Oba pytle s penězi, pečlivě v pokrývkách zašněrované, spočívaly na měkkém plyši, neboť nechtěl je svěřiti nákladnímu vozu.
Tak blížil se spokojeně a ničeho netuše k domovu a vstal právě na poslední zastávce se svého místa, aby ze všech nejdříve spatřil otevřeným oknem světla v nádraží.
