to, neboť tím dříve mohu vám říci, co jsem dnes ráno říci nemohl, jelikož jste mi unikli, totiž, že jsem vám zavázán neobyčejnými díky. Kdo by si to byl mohl pomysliti a tušiti! Kdo — —« »Prosím!« přerušil ho Methusalem. »Není skutečně žádné příčiny k tak obzvláštní vděčnosti. Přivedli jsme vám synovce a požíváme za to vašeho pohostinství. Jsme vyrovnáni!«
»To není pravda. Nemohu tomu připustiti. Vaše přítomnost dala mému životu docela nový, šťastný směr, obzvláště od té doby, co jsem mluvil s tímto pánem.«
»S panem van Aardappelenbosch? Ano, toho právě hledáme. Řekněte nám přece, co jste dnes provedl, mijnheer!«
»Heden — dnes?« tázal se tlustý.
»Ano, dnes ráno.«
»Daar ben ik opgestaan — tu jsem vstal.«
»Dobrá! A potom ?«
»Daar ben ik voortgegaan — tu jsem odešel.«
»Tak! Proč?«
»Waarom? Dewijl ik al het olie koopen wil — proč? Protože všechen ten olej koupiti chci.«
»Proto jste tak časně vstal?«
»Ano, proto,« vysvětloval strýc Daniel. »Mijnheer van Aardappelenbosch mívá snad jindy ve zvyku dobře a dlouho spáti, ale dnes nedalo mu živé přání dospati. Nemohl jsem radostí spáti. Když se rozednilo, chtěl jsem se projíti a tu jsem se setkal na schodech s mijnheerem, jemuž jsem byl velice vítán, neboť nyní na-
