ticho; potom chtěl jiti k Richardovi a Bohumírovi. Ale tu otevřely se potichu jeho dvéře; Bohumír vstrčil sem svou hlavu a pravil: »Čekáte na nás? Smíme vejíti, ctěný příteli a soudruhu při zastaveníčku?«
»Ano, vejdi! Kde jsou ostatní?«
»Jdou za mnou. Tady vidíte celý sbor pomsty.«
Vstrčil sem Richarda, Turnersticka a tlustého. Ale venku stáli ještě Liang-ssi, jeho bratr, van Berken a také král žebráků.
»Dobrá!« pravil Degenfeld. »Nyní jsme tedy všichni pohromadě. Je pán ve své ložnici?«
»Ano. Liang-ssi přiložil řebřík k oknu a dělal vyzvědače. Právě uložil se strýc k odpočinku, jehož mu však nedopřejeme.«
»Pojďte tedy! Ale zticha!«
»Ik ook?« tázal se mijnheer.
»Ano. Musíme býti všichni pohromadě.«
»Und ik zal ook met zingen — a já mám také s vámi zpívati?«
»Ne. Mlčte.«
»Waarom — proč?«
»Protože neumíte zpívat.«
»O, ik kan zingen, ik kan zeer goed zingen — o, já umím zpívati, umím velmi dobře zpívati!«
»To je možná. Jelikož nemáme však o tom dosud důkazu a nedostává se nám času, abychom se o tom přesvědčili, tedy vás žádám, abyste nezpíval. Prosím, pojďte teď!«
Lampa, která dříve na chodbě hořela, byla shasnuta. Ale pánové přinesli si svíčky s sebou; bylo tedy
