Jeho zeměpisné vědomosti ho tu opustily.
»V Oxfordu,« přispěl mu Methusalem na pomoc.
»Ano, v Oxfordu; zapomněl jsem již zase to těžké jméno. Jsou to pánové — — — «
A nyní jmenoval jména, jaká mu právě napadla a o nichž věděl, že jsou anglická.
Toto představování dálo se ovšem v čínské řeči. T’eu prohlásil, že mu tito cizinci prokázali veliké služby, pročež věnoval jim své obzvláštní přátelství. Stein dozvěděl se od něho, že Angličané přišli, aby si prohlédli jeho proslulé doly a těší se, že budou moci ve své vlasti konstatovati, že také v Číně nacházejí se výtečně vykořisťované prameny petrolejové.
Uvítal je co nejsrdečněji, a to po anglicku, a zval je, aby byli jeho hosty a prodleli u něho tak dlouho, jak jim bude libo.
Když sestoupili, zmocnili se dělníci rychle koní, aby je zavedli do stájí; hosté byli samotným hostitelem doprovázeni do přijímacího pokoje. Tento, největší v přízemí, byl zařízen zúplna dle čínského způsobu a obsahoval tolik stolů a židlí, že se dalo tušiti, že strýc Daniel mívá často hojně hostů.
Prosil je, aby si zatím sedli, až udělí potřebné rozkazy, a vzdálil se pak. T’eu a Liang-ssi šli s ním, aniž by je byl k tomu vyzval. Patrně bylo jejich úmyslem vysvětliti mu, že jeho nynější hosté zasluhují všecku pozornost.
Za krátko vrátil se strýc s T’euem a Liang-ssim. Řekl Němcům tonem dvojnásobně zdvořilým, že se dozvěděl, co děkuje jim Liang-ssi a opětoval svou prosbu, aby zůstali u něho co nejdéle a pokládali se za příslušníky jeho rodiny.
