»Nemám vlastní rodiny,« dodal k tomu. »Moji dělníci tvoří mou rodinu, a vítané hosty jako jste vy, považuji po dobu jejich pobytu u mne za své příbuzné. Pokládejte se tedy za spolumajitele mého domu a nezamlčte žádného přání, jež bych vám splniti mohl. Nyní vykáži Vám pokoje, jež budete obývati.«
Vedl je o patro výše. Tam zavedl je nejprve do svého vlastního obydlí, jež bylo zařízeno zcela dle evropského způsobu. Záleželo z obývacího pokoje, ložnice a pracovny, a měl patrně velikou radost, když Methusalem prohlásil, že se tu může člověk cítiti jako doma ve vlasti.
»Mám ještě jeden takový pokoj« pravil, »pro Evropany. Stává se časem, že zavítá ke mně návštěva z Kantonu nebo Hongkongu, nebo že mandarin, který se cestou u mně staví, projeví přání, aby mohl jednou bydliti po evropsku. Tací pánové obdrží zmíněný pokoj, který budete obývati vy, pane Williamse.«
Tak nazval totiž Liang-ssi studenta. Obdržel roztomilý pokojík, v němž mohlo se ovšem také mandarinovi zalíbiti. Vedle něho byl ubytován Richard s Bohumírem a vedle těchto Turnerstick s mijnheerem. Methusalem mluvil velmi dobře anglicky a naučil také Richarda doma angličině. Oba mohli býti pokládáni za Angličany. Jinak bylo tomu s Bohumírem, jenž sice asi sto slov obstojně lámal, ale žádné z nich pronésti nesměl, jelikož by byl strýc ihned spozoroval, že je to věc zhola nemožná, aby byl panem Jonesem z Oxfordu. Nyní omluvil se domácí pán, že se musí na chvíli vzdáliti, protože se musí zabývati dělníky. Pošle jim však pana van Berkena, jenž jim bude společníkem.
Za chvíli na to bylo jim přineseno občerstvení a
