třiti. To dojímalo ho hluboce. Jeho oči zvlhly a bylo mu srdečně líto, že se nemohl vrhnouti do náruče svého příbuzného. Spozorovali blížící se průvod. Dělníci nahoře před domem volali hlasitě a radostně, že přichází T’eu. Mnozí přicházeli mu vstříc, aby byli první, kdož ho pozdraví. Ostatní utvořili ulici, kterou jeli příchozí k muži, jenž stál u stolu penězi zcela pokrytém. Vyšel jim vstříc a pozdravil T’eua čínským způsobem, tak jako se to děje mezi sobě rovnými.
Stein byl vysoký a hubený, přes šedesát let. Neměl sice copu, ale jeho dlouhé vlasy splývaly pod kloboukem. Byly stříbrobílé. Jeho ostře profilovaný obličej jevil hluboké vrásky, stopy to dlouhého tělesného a také duševního namáhání. Na tomto obličeji bylo viděti, že jmenovaný muž má pevný, samostatný karakter, a přece šířila se po něm přívětivá laskavost, jež diváka mile jímala.
T’eu a jeho lidé byli pro něho zjevy obyčejnými. Ale když jeho oko dopadlo na ostatní, tu povytáhl udiveně obočí a zvolal: »Ngnot! Y-jim — co to vidím? Vždyť jsou to cizinci!«
»Ano, Evropané!« odpověděl van Berken.
»Jejich oděv dává to tušiti.«
»A já pokládám za svou povinnost, abych vám je představil, neboť já jsem to, jenž jsem tyto pány nejdříve poznal a také za svůj život jim děkuji,« vpadl Liang-ssi. »Později uslyšíte to obšírněji. Nyní přede vším jiným jejich jména. Tento pán, jemuž se zalíbilo odíti se oblekem čínského mandarina, je námořní kapitán Heimdall Turnerstick z Londýna, na jehož lodi podnikají ostatní pánové cestu kolem světa. Jsou to studenti z university v — v — v — — —«
