dat eten in Ho-tsing-ting — já také. Budeme zcela dobře mluviti. Jaké je jídlo v Ho-tsing-tsingu?«
»Jídlo?« odpověděl Belgičan, poněkud užaslý touto bezprostřední otázkou. »Mohu je jen chváliti. Vaříme dle čínské a také dle naší domácí kuchyně.«
»Dat is zeer goed van dezen oom Daniel — to je velice dobré od tohoto strýce Daniela?«
»Vy jmenujete ho ujcem, tedy strýcem? Vy znáte také jeho křestní jméno. Jakým právem jmenujete ho strýcem ?«
»Dewijl — aangezien — — naardieu — — — protože — vzhledem k tomu, že — — jelikož — — —«
koktal tlustý rozpačitě, protože se právě chystal prozraditi, co mělo ještě zatím zůstati tajemstvím.
»Chci vám to říci,« přispěl mu Methusalem po německu na pomoc. »Nechtěli jsme vlastně ještě o tom mluviti; vy nás však neprozradíte, a snad budeme také potřebovati vaší pomoci. Nejsme totiž žádní Angličané, nýbrž Němci.«
»Němci, ah! Snad ne dokonce — — — —?« Prohlížel po studentsku přistrojené nejistými pohledy.
»Nuže, co myslíte? Snad ne dokonce — —?«
»Z vlasti mého pána?«
»Ano, odtamtud přicházíme.«
»A je snad tento mladý pán synovec mého pána?«
Ukázal na Richarda.
»Ano, je jím. Jmenuje se Richard Stein.«
»Jaké to překvapení. Milí pánové, pozdravuji vás co nejupřímněji. Můžete si pomysliti, že budete vřele vítáni.«
