voní to pěkně; mám to rád; je to velice zdravé pro prsa a pro plíce.«
Tak se zamiloval do této krajiny, že se mu líbilo všecko, co poskytovala.
»Ano,« přisvědčil Bohumír. »Zápach petroleje je prý výtečný prostředek proti úbytím. Kdybych byl neduživ a slabé tělesné postavy, zůstal bych tady v Číně.«
»Ja, gewisselijk! Ik ben zwek, en ik blijf daarom hier — ano, opravdu! Já jsem slabý a proto zůstanu zde.«
»To učiníte velmi dobře, neboť v takovémto zdravém vzduchu není třeba ani koření ani slovníku. Zotavíte se zde velice brzy.«
Jeli nyní vesnicí, posledním místem před Ho-tsing-tingem. U zájezdního hostince vsedal právě nějaký jezdec na koně. Byl to mladý muž asi třicítiletý a úplně po čínsku oděný; neměl však copu.
»Holla, monsieur van Berken, nacházíme vás tu? Jedete domů?« volal na něho Liang-ssi v německé řeči.
Muž se neobrátil a proto neviděl jezdců. Nyní otočil k nim svůj obličej. Když dopadl jeho pohled na Liang-ssiho a krále žebráků, tu rozjasnily se radostně jeho intelligentní tahy; obrátil k nim svého koně, prvnějšímu podal ruku, poslednějšímu se poklonil a řekl, ale v čínské řeči: »To je překvapení! Konečně, konečně se vracíte, milý Liang-ssi! Myslili jsme, že vás stihlo neštěstí, jelikož jste se nevracel mnohem déle než bylo smluveno.«
»Tu jste se nemýlili.«
