prokázati mu malou službu, a protože slyšel, že chceme cestovati do vnitra země, kde mohly na nás čekati obtíže nebo dokonce nebezpečenství, tu vyzbrojil nás tímto Kuanem, o jehož ceně nabyli jsme tak přesvědčivého důkazu.«
»Vy jste prokázali mému Hu-tsinovi nějakou službu? To nemohla býti obyčejná služba, neboť k vůli všední laskavosti neodloučil by se od tohoto pasu. Smím se dozvěděti, co se stalo, a kterak jste se s ním seznámili? Právě přináší se čaj. Zvu vás pokorně, abyste s námi číšku vypili. Při tom můžeme mluviti o mém zeti.«
»Rád budu vám o něm vypravovati, jedná se však o událost, již jsme takovým způsobem šťastně skoncovali, že možno o tom jenom důvěrně hovořiti.«
»To můžete. Tito mužové jsou moji důstojníci, moji přátelé, před nimiž nemám žádných tajností; mohou slyšeti všecko, co chcete říci.«
Hostinský přinesl rychle upravený čaj. Měl také pro každého z cizích hostí po číšce. To odpovídá čínskému mravu. Byly u něho ještě dýmky objednány; tabák měli průvodčí T’euovi při sobě. Když byly malinké číšky vyprázdněny a dýmky zažehnuty, začal Methusalem vypravovati.
Pokládal za účelné nemluviti snad pouze jenom o episodě, jež vztahovala se na klenotníka, nýbrž začal s posláním, jež mu Ye-kin-li svěřil, a podal stručnou zprávu o všem tom, co až dosud zažili.
Číňané byli velmi pozorní posluchači. Když skončil, povstal T’eu , učinil cestujícím hlubokou, úctyplnou poklonu, kteréhožto příkladu jeho »důstojníci« ihned ná-
