T’eu nemohl »r« vysloviti; zaměnil je v »l«. Licha-la-da nebe vlastně Ri-cha-ra-da je čínské vyslovení jména Richard.
Když byl Methusalem k otázce přisvědčil, pozdravil král žebráků gymnasistu ještě jednou zvlášť a ujistil ho svou ochranou, jež by mu snad mohla býti na prospěch.
»Že je tato ochrana velmi mocná, o tom jsme se již přesvědčili,« pravil Degenfeld. »Nacházeli jsme se ve velikém nebezpečí; ale naši nepřátelé proměnili se ihned v přátele, jakmile jsme jim dokázali, že držíte nad námi svou mocnou ruku.«
T’eu hnul sebou udiveně a tázal se: »Kdo byli tito lidé?«
»Kuei-tseové. Potkali nás cestou.«
»To jsou ovšem lidé, kterým vyznavač Buddhy a vůbec každý jinověrec nejlépe když se vyhne. Ale kterak mohli jste se odvolávati na mne? Kterak mohli jste vy, o nichž jsem ničeho nevěděl, jim dokázati, že jsem vaším ochráncem? Vždyť mně samotnému je to neznámo?«
»Ukázal jsem jim tento druhý Kuan, který mám.«
Dal mu do ruky ochranný list, a bylo nejvýše zajímavo pozorovati, kterak se T’eu tvářil, když jej spatřil.
»Jak? Můj vlastní Kuan!« zvolal. »A k tomu Kuan první třídy, jakých jsem vydal jen velice málo! Poznávám ze znamení, jenom mně patrného, že je to Kuan mého zetě v Kuang-tschéu-fu.«
»Myslíte Hu-tsina, klenotníka. Podařilo se nám
