»Jeho paní slula Hao-keu?«
»Tak sluje ještě. Nezměnila svého jména, ačkoli to usnadnilo pátrání po ní, uprchlé.«
»Nejmenovali se synové Liang-ssi a Jin-tsian?«
»Pane, vždyť vy víte všecko, všecko!«
»A dcery Méi-pao a Simming?«
Nyní tvářil se muž, jakoby viděl před sebou největší zázrak.
»Vznešený veliteli,« pravil, »nevím věru, kterak si vysvětliti, že vy jako cizinec všecka ta jména tak podrobně znáte!«
»Nepotřebujete se namáhati, abyste to uhodl: sdělím vám to později. Když jsem se vás ptal po těchto poměrech a jménech, měl jsem jistý úmysl, o kterém třeba zatím ještě pomlčeti. Žádám vás tudíž následkem toho, abyste se před žádným z mých soudruhů nezmínil ani slovem o tom, o čem jsme spolu mluvili. Není nikdy dobře mluviti o minulých, nepříjemných věcech.«
Vlastně pudilo to Methusalema uvnitř, aby sdělil bratrům co nejrychleji, že jejich matka a jejich sestry jsou na živu a nalezeny; těšil se však na neobyčejně radostné překvapení, až se příbuzní vzájemně poznají, aniž by byli dříve o tom vůbec jenom něco tušili. Proto byl odhodlán zachovati svůj objev zatím ještě v tajnosti, jelikož se jednalo vlastně jenom o dva dny, kteréžto doby bylo třeba, aby dorazili do naznačené krajiny.
Znal jména členů rodiny, protože mu je Ye-kin-li sdělil. Význam jejich byl následující: Matka Hao-keu
