»Ne. Ten, jehož míníte, pochází ze země, která slově Belgie.«
Mijnheer nerozuměl čínsky; ale slovo Belgie zaslechl ihned. Hned se ptal, o čem se mluví, a když se dozvěděl, že strýc Daniel povolal ze Spojených Států k technickému řízení svých petrolejových dolů inženýra rozeného Belgičana, zvolal: »Dat is goed! Dat verhengd mi bij uitnemendheit! Ik bid, spreekt hij ook nederlandsch — to je dobře! To mne těší nesmírně! Mluví, prosím, také nizozemsky?«
»Ano, on mluví francouzský, německy, anglicky a také nizozemsky.«
Po jídle zakouřili si ještě čtvrt hodinky a potom upravili z přikrývek, šátků a sena, jež hostinský dodal, lůžka. Když opatřili a uvázali koně, ulehli. Liang-ssi podotkl, že jsou zde v horách divocí psi, proti nimž třeba vlastně koně chrániti, než Methusalem upokojil ho ujištěním: »Nemějte žádnou starost! Slyšíte, jaký hluk dělá mijnheer? Na tisíc kroků kolem dokola neodváží se sem zajisté žádné divoké zvíře.«
A neměl nepravdu. Tlustý chrápal, že se zdálo, jako by střecha skřípala. Co tento dobrý muž dělal, to dělal pořádně.
Druhého jitra vyrazili časně, když byl hostinský obdržel tak bohatou odměnu, že obličej jeho zářil rozkoší. Mijnheera přivázali zase na koně a Hoei-hoei ujal se soumarů.
Šlo to nyní po druhé straně pohoří dolů, což bylo mnohem snadnější než vystupování během posledních dvou dní. Scenerie byla tatáž, jen že v obráceném pořádku.
