vřelejší díky. Vyslal jsem toho, jejž jste zachránil, napřed, aby vypátral, máme-li cestu volnou. Při tom chtěl jsem učiniti uctivou návštěvu Ma-la-butovi a byl jsem tak zaslepen, že jsem vás tam považoval za nepřátele a prznitele posvátného místa. Vaše obšťastňující milost mi to promine. Vojáci, kteří vaši cestu zohyzďovali, uprchli a nevrátí se více. Na místě nich zůstane u vás váš vysvobozenec a doprovodí vás až k cíli. Jeho přítomnost bude vám v tom případě, že byste potkali ozbrojené soudruhy naše, více platna než celé vojsko zbabělých vojáků.«
To se rozumí, že Degenfeld vděčně přijal tuto nabídku, potom vzdálili se za ustavičných poklon noví přátelé a odjeli. Zda-li Kuei-tseové, kteří byli ostatně čínského původu a také po čínsku oděni byli, uprchlé vojáky dohonili, to nemohli se nyní ovšem dozvěděti. Když zmizeli, ukázal se hostinský, aby se pokorně ptal na rozkazy pánů. Neměl mnoho práce, protože mohamedán převzal obsluhu a vše potřebné, jež tu vojáci zanechali, s sebou přivezli. Hostinský měl se postarati jenom o vřelou vodu na čaj.
Při jídle vyptával se student nového průvodčího na poměry Kuei-tsů a jeho vlastní. Udal, že bydlí v jedné vesnici mezi Kun-jangem a Kue-tongem.
»Vždyť je to zcela blízko cíle naší cesty,« pravil Liang-ssi.
»Ovšem že. Musíte projeti mou vesnicí a potom zahnouti napravo do příčného údolí Lai-kiangu, kde vyvírají prameny skalního oleje a kde bydlí Sei-teinei. Byl jsem u něho před krátkou dobou. Není v jeho službách také nějaký Tao-tse-kue?«
