správně nevyjádřil, jelikož nejsem zdejší řeči zúplna mocen. Nechtěl jsem říci císař, nýbrž král. Zde je ten Kuan.«
Vyňal na místě císařského průvodčího listu Kuan krále žebráků a podal jej náčelníku. Jakmile naň mohamedán pohled vrhl, zvolal překvapen: »T’eu-kuan! To je ovšem něco zcela jiného! T’eu je náš nejlepší přítel a ochránce a jeho průvodní list je nám posvátný. Ale, jelikož jsi« — — — tu se zajikl rozpačitě a pokračoval potom, hluboce se ukláněje: »Jelikož máte od něho tak řídký Kuan, tedy musíte býti velice vynikající a vysoký velitel a musil jste mu důležité služby prokázati. Pokládejte nás za své otroky a poroučejte, co máme pro vás učiniti.«
»Neporoučím ničeho,« odpověděl nyní také Degenfeld zdvořilejším tonem než dříve. »Těší nás, že jsme ve vás seznali přátele Sei-tei-neiho a prosím jenom, byste mi řekli, mohu-li mu snad vyříditi nějaký vzkaz od vás.«
»Děkuji vznešenému cizinci! Na tak vysokém ochránci nemohu to žádati. Nemáte nás tedy zapotřebí?«
»Ne.«
»Znáte cestu odtud do Ho-tsing-tingu?«
»Liang-ssi musí ji znáti.«
»Tedy dovolte nám, abychom pokračovali ve své jízdě, jejíž cíl bych ovšem nerad sdělil.«
»Nemám práva tázati se po něm. Jděte s pomocí Alláhovou!«
»Tedy vyrazíme ihned a vyslovujeme vám své nej-
