»Je-li to pravda, tedy jsme přátelé, neboť my a křesťané uctíváme skutečného boha, jehož proroky byli Mohamed a J-sus (Ježíš). Podle vaší víry soudím, a dle vašeho oděvu poznávám, že přicházíte z cizí země. Máte-li pak pas u sebe?«
»Ano, mám veliký, zvláštní Kuan vznešeného panovníka.«
Jak neprozřetelné bylo toto sdělení, měl Degenfeld ihned seznati, neboť Číňan pravil: »Tedy jsi mne oklamal, neboť takový Kuan obdrží toliko Číňan. Přísně to vyšetřím a musíte nás nyní následovati.«
»Snad jako zajatí?«
»Ano. Nějaký odpor byl by vám jenom na škodu. Pohleďte nahoru tamhle na most!«
Teprve teď spozorovali naši tři soudruzi, že nahoře zastavila tlupa asi padesáti jezdců. Ti mohli se svého vyvýšeného stanoviska přehlédnouti celý výjev. Vzdor tomu odpověděl student: »Nebojíme se vás nikterak, neboť máme v těchto malých zbraních tolik kulek, že můžeme vás všecky usmrtiti. Ale protože jsme vám řekli pravdu, nemáme se čeho obávati. Půjdeme tedy s vámi.«
»Pojďte tedy k hostinci! Nepokoušejte se však o útěk; nepodařil by se vám.«
Obrátil se k mostu a dal pozdviženou paží znamení, na které jeho jezdci k domu zaměřili. Ty tři vzali do prostřed. Mezitím co vystupovali po straně údolí, řekl náčelník: »V domě jsou vojáci, kteří chtěli usmrtiti jednoho z mých lidí. Unikl jim a přivolal nás, kteří jsme leželi na blízku, aby byli potrestáni.«
