Tedy byla budova, jak Degenfeld tušil, skutečně Marabu, hrob mohamedána, jenž vynikal svou zbožností. Jelikož není Číňanu r běžné, proměnil je v snadnější l, tedy Ma-la-bu.
»Jste Hoei-hoei?« vyptával se student.
»Ano.«
»Tu nemáte tedy příčiny, abyste zacházeli s námi nepřátelsky. Vážíme si vaší víry a ctíme Mohameda jako vašeho proroka.«
»A přece vyhrabujete tuto posvátnou zemi!«
»Ne, abychom ji znesvětili. Šli jsme do lesa, abychom dle předpisů Yithungu (lékařské vědy) byliny hledali. Tu spatřili jsme, jak vyčnívá zde ze země násada tohoto nože. Vytáhli jsme jej, abychom si jej prohlédli, a právě chtěl jsem jej zase na jeho místo položiti, když jste se objevili. Nuže řekněte, dopustili-li jsme se nějakého hříchu!«
»Ukaž ten nůž!«
Vzal jej, pozoroval jej zkoumavě, prohlížel potom vyhrabané místo a řekl, když nic nenašel: »To je zcela obyčejný Tscha-dse, jejž tu nějaký dělník uschoval, aby jej později zase našel, až ho bude potřebovat. Myslil jsem, že chcete hledati nějaký Pao-ngau (ukrytý poklad), jejž u chudého Ma-la-bu nemožno najíti. Buddha-minové (Buddhisté) jsou hloupí lidé, kteří neváží si našich obyčejů a posvátných míst.«
»My k nim nenáležíme.«
»Ne? Co jste tedy?«
»My jsme Tien-schu-kiao-minové (přívrženci náboženství Pána nebes — křesťané).«
