Druzí dva nebyli ihned srozuměni, musili však přece uznati závažnost jeho důvodů. Pytel byl zase do země uložen a vyházenou zemí přikryt, již nohama pevně udupali, aby pak kameny zase zasadili. To se stalo tak podrobně a malý zbytek zbylé hlíny byl tak pečlivě odstraněn a smeten, že nikdo jiný nemohl tušiti, že by tu bylo co ukryto.
Nyní opustili budovu, aby také nůž zase zahrabali. Ještě zabýval se tím Methusalem, když zazněl náhle těsně za nimi z křoví rozkazující povel: »Ta kik hia — pobijte je!«
A v témže okamžiku vyrazilo proti nim zajisté asi deset ozbrojených mužů. Jejich výzbroj nevzbuzovala přílišnou hrůzu, staré šavle, několik ještě starších pušek a pik; jeden z nich mával palicí.
Jakmile zazněl výstřel, vzpřímil se Methusalem bleskurychle. Uchopil soudruhy za ramena a strhl je, aby nabyl místa a dostal tlustý peň vrby mezi sebe a útočníky, několik kroků nazpět. Rovněž tak rychle vyňal oba své revolvery a namířil je na nepřátele, kteréhožto příkladu následovali okamžitě Bohumír a Richard. Číňané se zarazili a zůstali státi. Na jednoho z nich, který svou pušku k líci přiložil, aby vystřelil, zvolal Degenfeld hrozivě: »Pryč s puškou, sice zasáhne tě má kulka dříve, než tvoje mne! Co jsme vám učinili, že nás tímto způsobem přepadáte?«
Oslovený, jenž se zdál býti vůdcem, patrně nepřikládal mnoho důvěry své pušce; spustil hlaveň a odpověděl zamračeně: »Znesvěcujete náš Ma-la-bu. Proč zde hrabete?«
