jim odepřela, že nechtěli se odvážiti na most. Vyslovil velice odůvodněný náhled, že tato pro cizince tak choulostivá cesta není pro ně nic neobyčejného; proto zamítl jejich požadavek a poukázal na následky, jež stihnou je za toto jejich věrolomné jednání.
Konali dosti dlouhou poradu a přejeli potom se soumary, kteří sami následovali, prudkým klusem přes most, tak že se tento tak rozhoupal, že každý musil čekati, brzy-li budou jezdci do hlubiny svrženi. Zajisté vykonali tuto cestu již mnohokráte.
Když dospěli k cestujícím, obnovil důstojník opět svůj požadavek, byl však Methusalemem odmrštěn, jenž mu odpověděl: »Jakmile dospějeme k cíli, dostanete Kom-tscha, dříve ne, a také potom jenom v tom případě, budeme-li s vámi spokojeni. Nezapomeňte, jakou hodnost my zaujímáme a že jste proti nám jenom jako komáři, jež mohu zničiti jediným slovem!«
Na konci mostu otvírala se opět propast, jež byla však jenom velice krátká; potom vedla cesta stranou do lesa, u jehož vchodu stál zájezdní hostinec, jenž se zdál býti větší a přívětivější než ostatní hostince, které dosud viděli. Tam zastavil Degenfeld.
»Náš denní pochod je skončen,« řekl. »Budeme zde přenocovati.«
Ihned seskočili Číňané, sáhli po přinešených věcech a zásobách, zahnali koně na trávník za domem se prostírající a spěchali dovnitř budovy.
Malý kousek za ní vedla silnice přes krátký kamenný most, který měl toliko jediný oblouk a přepínal úzké ale hluboké údolíčko. Ukazuje tímto směrem řekl Degenfeld tiše Bohumírovi: »Nedaleko onoho mostu,
