na svahu a ne docela na dně údolí, kde malý potůček teče, musí se nacházeti místo, kde máme hledati. Je něco málo přes čtyři hodiny a teprve v osm hodin bude tma. Máme tedy ještě před večerem dosti času, abychom pátrali. Jakmile se odstraním, přijďte jednotlivě za mnou; můžeš to říci Richardovi. Najdete mne pod velikým jehličnatým stromem, jehož vrchol tamto vyčnívá. Ostatním řeknu, že chci hledati rostliny.«
Hlasité, zlostné výkřiky vojáků a zvuk prosícího hlasu přiměl ho, že se odebral do světnice. Tam utvořili jezdci kruh, v němž tři z nich nějakého člověka, kterého porazili, pevně na zemi drželi. Důstojník vytasil svůj tesák a bil plochou čepelí o milost prosícího.
»Co se zde děje?« tázal se Degenfeld, při čemž se do kruhu vtlačil. »Co spáchal tento muž?«
»Nevidíte, vzácný pane, kdo je to?« odpověděl poručík. »Což nemá půlměsíc na své kazajce?«
Týraný nebyl více mlád, skoro stařec. Jeho tahy měly čínský ráz a jeho oděv byl obvyklý oblek země. Na kazajce, kterou měl přes dlouhý, tóze podobný spodní šat, byl našit žlutý kus sukna, jenž měl podobu půlměsíce. Zbraní nebylo viděti. Dva z vojáků klečeli dosud na jeho pažích a nohou, kdežto třetí držel jej za cop.
»Vidím toto znamení,« odpověděl Methusalem. »Co to má znamenati?«
»Že je to Kuei-tse (Čertův syn), jehož musíme utlouci.«
»Co vám učinil?«
»Nám? Nic. Ale všichni Kuei-tseové musí býti ubiti.«
