Měli s sebou tolik potravin, že nespotřebovali ani polovinu. Proč to červenomodrý u posledního hostitele takhle zařídil, nvěděl nikdo ze společníků. Než když společnost poznovu na pochod se dala a dále jela, tázal se Bohumír: »Slyšte, starý Methusaleme, vy se tváříte jako mexický zlatokopec. Již včera slídil jste ustavičně po cestě. Co pak chcete vlastně odkrýti?«
»Něco velice důležitého.«
»A co je to? Snad ne již Kue-jang, nejbližší město, anebo dokonce snad King, kam směřujeme?«
»Ne. A přece byl bys měl dvakrát pravdu, kdybys byl totiž řekl Kin na místě King.«
»Kterak to? Vždyť Kin znamená zlato.«
»Ovšem. Hledám zlato.«
»U všech všudy! A to povídáte teprve teď?«
»Z jakého důvodu měl jsem to dříve vytroubiti? Richardovi řekl jsem to již včera a nyní víš to také ty. Nechci však, aby se to také jiní dozvěděli, také ne synové, ačkoliv mají největší právo na peníze svého otce. Je tu třeba největší opatrnosti. Dorazíme k tomu místu ještě před večerem a ztrávíme noc v nejbližším zájezdním hostinci.«
»Ah, proto jste tedy pečoval o dvojnásobné potraviny!«
»Ano, proto. Ye-kin-li dal mi s sebou velice podrobný plán, místo tedy zajisté najdeme a doufám, že zlato bude ještě pohromadě.«
»Je to tedy skutečně zlato?«
