temná rána jako když padne na zem pytel vlny a tlustý ležel na silnici, všecky čtyři údy i s deštníkem do výše zvedaje.
Na štěstí nesálal valach nadbytečným ohněm. Obrátil se, aby se podíval na jezdce a zůstal takto státi, aniž by dále kráčel. Ostatní stáli polekáni kolem koně a shozeného jezdce a Degenfeld se tázal: »Pro pána boha, mijnheer, neublížil jste si snad?«
»Ik? Zeer grooten!« odpověděl sténaje, zvedaje při tom paže a nohy pořád ještě do vzduchu. »Het dome Nijlpaard heeft mij van achteren verloren. Ik ben dood; ik ben gestorven; ik ben buiten tegenspraak gestorven — já? Nesmírně! Ten hloupý hroch mě vzadu ztratil. Jsem mrtev ; umřel jsem; beze vší odmluvy jsem zemřel!«
»Tak složte přece aspoň paže a nohy!«
»Dat kann ik niet. Ik ben dood! — to nemohu. Jsem mrtev!«
»Tedy musíme se pokusiti vaší duši z hrobu probuditi. Mezi našimi novými zásobami nachází se také láhev Raki. Natřeme jí vaši mrtvolu.«
Tu vyskočil tlustý jakoby byl elektrisován, rozhořčeně máchl rukou a křičel: »Raki? Brandewijn? Met den brandewijn zal niet gereven worden. Ik wil hem drinken. Gedronken is hij beter dan gereven. Waar is de flesch? — Raki? Kořalka? Kořalkou nebudete mne tříti. Chci ji vypíti. Vypita je lepší než natírána. Kde je láhev?«
Dostal ji a udělal tak notný doušek, že ostatním bylo úzko. Methusalem vzal mu ji z ruky a řekl: »To
