Ti dobří lide namáhali se všemožně, opsati urážející slova Dschia Kiuen, jež znamenají psa, aby tak prokázali svou úctu majiteli dvou párů noh a ohonu. Degenfeld přijímal všecko, jakoby se to rozumělo samo sebou. Vždyť jemu to nikterak neškodilo, jestliže se jeho miláčku naskytla jednou příležitost vyspati se v dobré čínské posteli.
Když mu přinesli jeho pušku, řekli mu, kde se nachází jídelna. Spozoroval, že vykázali jemu a jeho soudruhům řadu pokojů vedle sebe ležících. Šel, aby je vyhledal, a našel je u kapitána. Chtěli raději býti pohromadě. Každý z nich měl v ústech hořící dýmku a na stole stála veliká porcelánová miska, plna tabáku. Na otázku Methusalemovu vysvětloval Turnerstick: »Což myslíte, že můžete zde jenom vy kouřiti? Jsme odhodláni učiniti totéž. Bohužel nebylo mi porozuměno, když jsem od služebné stvůry tabák žádal. Zdá se, že se tu mluví hroznou čínštinou; ale Liang-ssi jí konečně přece vpravil, co vlastně chceme. Jak se vám líbí v tomto domě?«
»Zcela dobře, ačkoliv nejsme právě velice vítáni, což nemohu ovšem mandarínovi ve zlé vykládati.«
»Pah! Trávíme zde na útra ty císaře, což se mi ovšem ještě nikdy nepřihodilo. Nejvíce těším se na zítřek. Mohu vám říci, že jsem náruživý jezdec. Proto byl jsem nesmírně nadšen, když jste objednal koně. Také ostatní dovedou na koni jeti; jenom náš mijnheer nezdá se s tím býti srozuměn.«
»Proč pak ne, mijnheer van Aardappelenbosch?«
Tlustý sepial ruce na břiše, vrhl k nebi pohled o smilování prosící a odpověděl: »In gevalle dat ik ruiten
