»To se může státi ihned, chtějí-li pánové, předky oplývající, ještě dnes vytrhnouti. Také o potraviny a všecko ostatní se okamžitě postarám.«
Řekl to tak rychle, že bylo patrno, jak nesmírně rád by byl viděl brzký odchod svých hostí. Než Degenfeld mínil: »Není zapotřebí takového spěchu. Dnes neodcestujeme, než zítra ráno bych rád vyrazil, může-li býti do té doby vše opatřeno.«
»Má se státi, vznešený pane. Dám hned ráno potřebné jezdecké koně a také soumary šlechetným velitelům předvésti. A již dnes má býti opatřeno vše ostatní, čehož bude ještě třeba. Přejí si majitelé dlouhého rodokmenu společně jísti, nebo má býti jídlo předloženo každému jednotlivému potomku zvláště?«
»Zůstaneme pohromadě, dokud se neodebereme na lože.«
»Dám tedy blahovolným pánům vykázati jejich pokoje. Potom mohou se shromážditi v jídelně.«
Odstranil se kráčeje po zpátku až ke dveřím, a zmizel potom, když se byl dříve uklonil každému jednotlivci a také psovi. Za několik okamžiků vešlo sem tolik sluhů, kolik tu bylo hostí; každý z nich měl nařízeno, aby hostu jeho pokoj vykázal.
Methusalema dovedl do komnaty skutečně skvostně zařízené, jež byla zajisté určena jenom pro hosty velice vznešené. Nacházela se tu jenom jedna postel, ale brzy přinesli dva služební duchové ještě druhou postel, ve které nespal dosud ještě žádný obyčejný muž. Na otázku, pro koho je určena, prohlásil jeden z nich: »Ohonem vrtící praděd má v ní spáti, aby si nemohl stěžovati na pána domu.«
