dávku falešných vlasů. Když mluvil, uchopil šavle a tloukl jimi o podlahu, tak že řinčely.
Tu přistoupil k němu Jin-tsian a osopil se na něho: »Mlč! Co jsi proti nám? Komár, jejž mohu prstem rozmáčknouti! Což nevidíš, že nosím modrou kouli? A tento vysoceurozený pán, k němuž jsi se obrátil svými pitomými slovy, jenom z milosti neukazuje drahocenný červený kámen, jejž je oprávněn nositi. Dej si ukázati, že má Kuan Syna nebes a padni před ním na kolena!«
Výběrčí se zhroutil, jakoby ho byl někdo stlačil. Poklekl skutečně před Degenfeldem, sklonil svou hlavu téměř až k zemi a prosil: »Promiňte, jasný veliteli, že jsem nevěděl, jakého stupně znamením je váš mi neznámý oblek. Jsem nejnepatrnějším z vašich otroků a jsem hotov vyplniti okamžitě všecky vaše rozkazy!«
Degenfeld nechal ho klečeti aniž by si ho dále všímal, a obrátil se k Ho-tschangovi, aby mu dal rozkaz k nejrychlejšímu započetí plavby. Vše bylo již k tomu připraveno; kotvy byly již zdviženy a džunku spojovalo se břehem jediné lano. Toto bylo svinuto a ihned sunulo se plavidlo za šumotu úderů vesel do středu řeky. Tam zavěsily se plachty a příznivý vítr hnal loď proti proudu.
Rozkazy k tomu potřebné uděloval Ho-tschang. Scheu-piho nebylo ani viděti a také mocný výběrčí daní zdá se, že zmizel.
Nyní vykázal Ho-tschang svým pasažérům kajuty pro ně určené. Tyto byly skvostně zařízeny a určeny toliko pro vojenské mandariny, kteří příležitostně používali stonožky ke svým služebním cestám.
