KAPITOLA PATNÁCTÁ.
Po vodě a po zemi do Hu-nanu.
Pod palubou byl prostor pro veslaře, jichž sedělo po každé straně čtyřicet. Dvě osoby náležely k jednomu veslu, jež měly značnou délku a hnaly loď dosti rychle proti proudu, při čemž byly podporovány příznivým větrem.
Nyní ptali se Methusalema, přeje-li si, aby byla slavnostní večeře přinesena do jeho kajuty anebo má-li se prostříti na palubě. Dal přednost poslednějšímu, jelikož noc byla velice vlažná. Když sdělil ostatním, že je chtějí večeří poctíti, zvolal tlustý: »Dat is goed; dat is hemelsch! Ik heb honger; ik moet eten. Gij ook, mijnheer Turnerstick — to je dobře; to je nebeské! Mám hlad; musím jísti. Vy také, pane Turnersticku?«
»Ano,« odpověděl tázaný. »Člověk musí umět jísti v kteroukoli dobu a po námaze, již máme za sebou, je posilnění obzvláště žádoucí.«
»Musím vám sděliti velice radostnou udalost,« začal Methusalem.
