zejí,« odpověděl tázaný. »Očekával jsem vás a bylo mi nařízeno, abych vám sdělil, že mám vám dáti k volnému použití loď po celém toku řeky. Mám se říditi toliko vaším přáním.«
To bylo mnohem více, než Methusalem čekal. Jeden z obou mužů, kteří seděli na koberci na podlaze prostřeném, povstal, přistoupil a řekl hluboce se ukláněje: »Jsem Scheu-pi této lodi a prosím, byste mi řekli svá jména, abych vás mohl představiti vysoce mocnému Yao-tschang-tiovi!«
On byl tedy setníkem nebo kapitánem, který nerozuměl pranic řízení lodi, a ten druhý, jenž zůstal pyšně seděti, byl výběrčí daní, o němž pravil Tong-tschi, aby nedbali jeho láteření.
Methusalem pokládal za vhodné ihned oběma těmto mužům ukázati, že nechová úmysl býti na nich závislým. Proto odpověděl: »Jak to myslíte? My mu máme býti představeni? Kdo je vyšší, on nebo já?«
»Já, to se rozumí, já!« zvolal berní úředník, jenž všecko slyšel, a vyskočil: »Já jsem vysocectěný Yao-tschang-li Světla všech králů. Kdo může tvrditi, že je více než já?«
Šavlí řinče přistoupil blíže a vztýčil před Methusalemem svou malou, suchou postavu jak mohl nejvýše. Měl na sobě oblek čínského úředníka, měl však na své čepici jednoduchou pozlacenou kouli, znamení nejnižšího stupně mandarinského. Ale za to měl, aby vzbuzoval úctu, dvě dlouhé šavle opásány; jedna visela mu po pravé a druhá po levé straně. Vous mu nenarostl, ale za to byl jeho cop tím delší, neboť sahal mu téměř až na paty a spotřeboval na všechen způsob notnou
