Ta-ovi zasadil nohy falešně a obráceně, pravou vlevo, levou vpravo a obě prsty dozadu.«
»Vu, vu!« křičel Ta ze svého kouta. »Ngo put yuk, ngo put yuk — ne, ne! Nechci, já nechci!«
Tong-tschi obrátil se s velice vážnou tváří k vězeňskému úředníku: »Můj malý příbuzný jednal tu patrně příliš rychle. Byl jste již někdy v Tibetě?«
»Ne,« odpověděl tázaný trochu malomyslně.
»Nebo viděl jste již někdy nějakého Lamu?«
»Ne.«
»Nebo znáte zákony, dle nichž Lamové žijí, a učení, dle něhož jednají?«
»Nečetl jsem ještě dotyčné knihy. Nepotřeboval jsem jich také znáti, protože jsem tyto lidi nepokládal za Lamy, nýbrž za Fu-ly.«
»Tak! A přece zachoval jste se falešně, Musím vám uděliti důtku, upustím však od skutečného trestu, protože jste ještě mlád a jednal jste v úřední horlivosti. Jsou dva případy možny. Buďto jsou tito pánové skutečně svatí Lamové, jež třeba jako bohy ctíti. V tomto případě nevěděl jste, jak se máte k nim zachovati, a měl jste si tudíž vyprositi radu nějakého vyššího Kuan-fu, jenž je v této příčině zkušenější než vy. To jste však opominul. Což nenapadlo nikomu z přítomných vyšších Kuan-fu, aby vás varovali?«
»Ne.«
»Tedy mohu vám snadněji prominouti, protože ostatní nesou také vinu s sebou.«
»Vaše proslulá a jasná moudrost račiž však milostivě povážiti, že jsem musil tyto cizí bytosti pokládati za Fu-ly, protože jeden z nich mluvil řečí Fu-lů!«
