To lze velice snadno vysvětliti. Mezi tím co seděl zamyšlen na svém místě a pohroužil se do vesmíru, spěchal jeho duch cizími zeměmi a zaslechl při tom řeč Fu-lů. V tomto okamžiku donutil jste jeho duši, aby se vrátila a ta měla tuto řeč ještě v uších a v ústech. Ale dejme tomu, že by tito úctyhodní pánové byli skutečně Fu-lové, chci se ptáti svého mladšího bratra, máte-li právo je vyslýchati?«
Tázaný pohlížel rozpačitě k zemi a neodpovídal.
»Jste sice ještě mlád, ale jako Kian-fu a Moa-sse musíte podrobně znáti hranice různých úředních právomocí. Každý Fu-le je pro nás y-jin, cizí muž. Doufám, že víte, v čí právomoc spadají cizinci?«
»V právomoc Tong-tschiho.«
»Znáte toho úředníka?«
»Ano, je to vaše výsost.«
»Proč jste tedy ihned pro mne neposlal? Jste Pang-tschok-kuan, což je hodnost na váš věk tak vysoká, že musím u vás předpokládati neobyčejné vědomosti. Proto je mi velice divno, že jste nevěděl, že máte přede vším jiným nějakého posla ke mně poslati. Jsou sice také podúředníci, jimž jsem svěřil malou část své moci, než to nepadá nyní na váhu, protože se jednalo o neobyčejný případ.«
Jeho ton stal se velice přísný. Kolem zavládlo ticho největší rozpačitosti. Pang-tschok-kuan stál tu jakoby zdrcen a také ostatní mandarini odvážili se sotva svých očí pozvednouti. Nechť dávali Tongtschimu za pravdu nebo ne, neměli práva mu odmlouvati. Pokračoval dosavádním přísným tonem: »Co jste vlastně zamýšlel učiniti v tomto choulostivém případě?«
