on každý úd, který vytrhne, zase zasadí na pravé místo.« A německy připojil: »Zasaďte zase oko a dělejte pak, jako byste chtěl vrchnímu knězi nohu vytrhnouti.«
Turnerstick uposlechl tohoto vyzvání. »I, miao-ya — zvláštní, podivuhodné!« volali lidé, když spatřili oko zase na svém místě a shledali také, že se pohybuje.
Ale když se kapitán přiblížil nyní k vrchnímu knězi, uklonil se před ním a po jeho noze sahal, tu ucouvl tento zděšeně a tázal se: »Co chce? Co zamýšlí?«
»Chce vaší Svatosti dokázati, že dovede vše, co jsem řekl. Chce vám vytáhnouti obě nohy.«
Tu vklouzl ohrožený do nejzazšího kouta za sochy bohů a křičel: »Vu, vu! Ngo put yuk ngo; put kam; ngo kiao — ne, ne! Nechci; já nechci; budu křičeti!«
Když Turnerstick přece za ním až do kouta došel, odkvapil kněz do protilehlého kouta a řval, jakoby mu šlo o život.
Sám Tong-tschi nevěděl, co by měl říkati tomu divu. Nedovedl si ho vysvětliti, byl však přesvědčen, že věc děje se zcela přirozeně. Zděšení, jež se všech zmocnilo, bylo mu velice vítáno. Prosil Liang-ssiho: »Řekni mu, že nechceme zkoušeti jeho zázraky. Věříme tomu, neboť jsme to viděli; ale je přece jenom nebezpečno, chtíti to zkoušeti na jiných.«
Liang-ssi pokynul kapitánovi, aby se zase k němu vrátil a vysvětlil mandarinovi: »Ten má štěstí, že utekl! Tito pánové jednali s Lamou neuctivě. Za trest byl by
