ukazoval je stáhnuv při tom obličej svůj ve výsměšné vrásky.
Lidé odskočili. Oba policisté, kteří ho pevně drželi, pustili jej a odstoupili od něho velice polekáni.
»Nuže?« tázal se ve smíchu, »kdo dovede to nápodobiteng? Kdo z vás dovede tak jako já své očing vyňatung?« Nikdo z nich neviděl dosud něco podobného. Všichni stáli tu ustrnulí a němí. Vrchní kněz nabyl zase nejdříve řeči; křičel: »Tien-ti-jin — o nebesa, země a lidé. Miao-ya, miao-ya — zázrak nad zázraky! Dovede své oči vyňati!«
»Miao-ya mu, miao-ya mu — zázračné oči, zázračné oči!« vpadli poděšení kolkolem.
»Jip-mo t’a yuet, jip-mo t’a yuet — co to říkal, co to říkal?« tázal se Liang-ssiho mladý mandarin, jenž byl rovněž tak polekán jako ostatní.
Liang-ssi byl po čtyři roky u strýce Daniela a mnoho se od něho naučil. Věděl také, že v Evropě pokročilo umění tak daleko, že dovede vyrobiti falešné oči, jež jsou od pravých téměř k nerozeznání. Aby použil všeobecného zděšení, odpověděl: »Chce dokázati, že je skutečně svatý a zázračný Lama. Tak jako si vyňal z obličeje své vlastní oko, chce také ostatním přítomným odstraniti oči a nosy. Ano je dokonce ochoten paže a nohy z těla vytrhnouti a potom zase je zasaditi. Kdo to chce zkusiti, aby se přesvědčil o jeho zázračné moci?«
»Ngo put, ngo put — já ne, já ne,« volalo to kolkolem, při čemž bonzové a mandarini od Turnersticka ještě více ustupovali.
»Nikdo? Vždyť nepotřebuje se nikdo báti, neboť
