Stránka:MAY, Karl - Červenomodrý Methusalem.pdf/409

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

přece řekl oběma ostatním, že to musí zůstati neznámým.«

»Tak dejte se tedy klidně domů donésti! Pokusím se především, abych je ochránil před násilnostmi. Získáme-li času, tedy je pravděpodobné, že je zachráníme.«

Řekl to tonem tak energickým, že student neodvážil se odporovati. Vstoupil tedy s Bohumírem a Richardem do nosítek, načež nosiči odtud odběhli. Ale Tong-tschi dal se donésti do chrámu. Šťastnou náhodou nedbali hudebníci a jiní lidé před chrámem stojící o to, co se dálo na rohu ulice. Proto myslili, když mandarin nyní vystoupil, že přichází z daleka. Z úcty před jeho hodností ustoupili a uvolnili mu cestu. Také ti účastníci slavnostního průvodu, kteří se nacházeli na dvoře, udělali mu místo.

Ku svému uspokojení shledal, že dvéře chrámu jsou pořád ještě z vnitřku zamčeny. To bylo dobré znamení, jelikož se z toho dalo souditi, že množství ještě neví, co se stalo ve svatyni. Aby šel úplně najisto, zeptal se těch, kteří stáli poblíže dveří: »Proč není vchod otevřen? Proč nesmíte dovnitř? «

Uklonili se před ním hluboce a odpověděli: »Vaše Vysokomyslnost račiž zvěděti, že přišli cizí, vysocí bohové.«

»Odkud?« 

»To nevíme. Nepochybně nechtějí pustiti dosavadní bohy na jejich místa, neboť slyšeli jsme veliký hluk a pronikavé hlasy, které nezněly přívětivě.«

Mandarin naslouchal a zaslechl zvučný hlas, v němž poznal hlas mladého úředníka. Zaklepal silně a