mi, a přinesu vám potom zprávu. Opětovně jsem vás prosil, abyste nic nepodnikal, co by mohlo přivésti do škody vás a tudíž také mne. Co se nyní stalo, je ještě mnohem horší a nebezpečnější než to včerejší. Vaši společníci neurazili a nepřekročili jenom světské, nýbrž také náboženské zákony a opatrnost by mi kázala, abych vám ode dneška dům svůj uzavřel. Ctím však pohostinství a jsem zachranitelům svého života přes příliš díky zavázán, než abych je teď opustil v nebezpečí. Odeberete se tedy nyní neprodleně domů a slíbíte mi, že neopustíte můj dům dříve, dokud se nevrátím a vám nesdělím, jak se to má s vašimi soudruhy.«
»Je nebezpečí, v němž se nacházejí, skutečně tak veliké?«
»Velmi veliké, neboť nemají proti sobě toliko zákon, nýbrž také rozčilení kněží a lidu. Bude to ještě štěstí, jestliže je dopraví do vězení, aniž by se obecenstvo na ně vrhlo.«
»Potom pokládám za zbabělost opustiti je nyní. Nemohu domů; musím ihned k nim, abych sdílel jejich osud.«
»Ne, neboť byste tím zahubil sama sebe a také mne. Můžeme je toliko tím zachrániti, že nikterak nedáme znáti, že patří k nám. Nespolehejte se na sebe, nýbrž na mne! Vám k vůli chci se odvážiti znovu do chrámu. Nebude to nápadné, neboť mám právo býti přítomen návratu bohů, jelikož jsem zloděje polapil. Doufám však, že vaši společníci budou při tom tak moudří a neprozradí, že mne znají.«
»Myslím, že budou opatrní. Vždyť Liang-ssi to
