Když byli nyní přemoženi, uchopil ho Tong-tschi za ruku a zašeptal mu prudce: »Teď pryč, rychle pryč, neboť nyní vejdou také sem!«
»Ale kam?«
»Vím to, neboť znám tento chrám. Nejprve ven na dvůr.«
Spěchali pryč následováni Bohumírem a Richardem. Na dvoře nebylo nikoho viděti, také ne bonze, který je prve byl doprovázel. Mezi obytnými celami, jež byly jim prve ukázány, vedla chodba do malé zelinářské zahrady, která hraničila se zahradou malého domku, v němž prodával zástupce chrámu voňavé tyčinky. Obě malé zahrádky byly spojeny dvířky a domek náležel k úzké zadní ulici, jež běžela rovnoběžně s ulicí, v níž ležel chrám. Do této ulice dospěli ti čtyři, když byli prošli dvířky a krámem.
Nehrozilo jim více bezprostřední nebezpečí. Ale šlo nyní o to, aby se dostali k nosítkám, aniž by způsobili rozruch. Tong-tschi vedl své hosty příční ulicí, kterou přišli do ulice chrámové. Od rohu spatřili hudebníky státi u vchodu do Pek-thian-tschu-fanu. Nosiči palankinů udělali průvodu místo a stáli na druhé straně ulice. Jeden z nich náhodou sem pohlédl a spatřil mandarina státi, jenž mu ihned pokynul. Sdělil to svým společníkům, kteří následkem toho přiklusali sem se svými palankiny.
»Půjdeme domů?« tázal se Methusalem.
»Vy ano, ale já ne,« odpověděl mandarin. »Vstoupím, ale dám se jenom krátký kousek cesty nésti a potom zastavím, abych sledoval policisty, kteří povedou vaše soudruhy do vězení. Chci zvěděti, co udělají s ni-
