těmto pohanským palicím našimi pěstmi nosy důkladně zvalchujeme!«
Liang-ssi se hrozně ulekl, když zaslechl hollandskou otázku mandarinovu a na to neprozřetelnou odpověď mijnheerovu. Musil se nyní zříci ztracené hry a pečovati přede vším jiným o svou vlastní bezpečnost. Jakmile k tomu dospěl, spěchal ke vchodu do většího chrámu, aby se tudy ven na dvůr a odtud dále dostal. Nepovážil při tom, že ho budou pronásledovat a že odkryjí při tom jeho společníky, dosud za mříží stojící.
Ale s touže rychlostí pronesl mladý mandarin svůj rozkaz nikoho z chrámu nepouštěti. Následkem toho přiskočili policisté, aby Liang-ssiho zadrželi. Nemohl se honositi velikou silou tělesnou, než bránil se přece vší silou, tak že to oněm osmi mužům dalo dosti práce než ho přemohli. Potom ho tři z nich pevně drželi, kdežto ostatních pět skočilo k mijnheerovi, který s pravou berserkerskou zuřivostí pořád ještě kolem sebe bil a kopal. Přepadli ho ze zadu a strhli ho k zemi.
»Brand, brand!« křičel. »Zij hebben mij! Help, help, mijnheer Turnerstick — oheň, oheň! Mají mě! Na pomoc, na pomoc, pane Turnersticku!«
»Nemohu, neboť mne mají také,« odpověděl Turnerstick, namaháním ještě bez dechu. »To má člověk z toho, hraje-li si na boha!«
Deštník a skotská čepice tlustého, vějíř, střevíce a vlásenka s copem a pokrývka hlavy Turnerstickovy válely se po zemi. Veliké štěstí bylo, že nenapadlo kapitánovi, aby použil svých zbraní!
Methusalem musil býti svědkem tohoto rozčilujícího výjevu, aniž mohl stísněným přispěti ku pomoci.
