uctíváni na roveň bohům, po jejich průvodních listech ptáti? To je nemožné!«
»Nepokládám to nikterak za nemožné, nýbrž spíše za samozřejmé. Než tys byl v Lhasse a musíš tedy tomu lépe rozuměti než já. Nebudu tedy více pátrati, mají-li pasy čili nic, neboť budu se velice chrániti, abych urazil muže, kteří jsou skutečnými Lamy. Ale ty sám nejsi snad také Lama?«
»Ne.«
»Řekl jsi, že Sze-tschuen je tvým domovem. Přicházíš přímo odtamtud?«
»Ano.«
»Tato provincie je velice vzdálená, a podnikneme-li takovou cestu, tu opatříme se vším, čeho třeba. Zajisté že’s tak učinil?«
»Ano.«
»Nejnutnější je průvodní list. Je předepsáno, že každý, kdo jde z jedné provincie do druhé, musí míti pas, aby mohl ukázati a prokázati, kdo je. Budeš znáti tento zákon, protožes mi dal uhodnouti, že jsi také mandarin a máš literární titul. Myslím tedy, žes byl buďto u Tsung-tua (generální guvernér) nebo u Fu-juena (guvernér) v Sze-tschuenu, aby ti byla takováto legitimace vystavena. Učinils tak?«
»Ne.«
»Proč ne?«
»Protože mi v tom bránil můj slib.«
»Tos učinil velice nebezpečný slib, který ti může býti neobyčejně obtížný. Nebo jsi si snad umínil putovati bez legitimace z jednoho vězení do druhého?«
