»Na všechen způsob pomocí někoho jiného?«
»Velice pravděpodobně, protože byli pevně uvězněni.«
»Tuto pomoc měl bych znáti. Viděl jsem včera jisté mince, jimž se vězení otvírají.«
Tong-tschi se ohlédl a když nespatřil nikoho, kdo by naslouchal, pravil: »Budete mlčet a myslím, že vám mohu důvěřovat. Tito tři zločinci mohli vás, aniž by to třebas jejich úmyslem bylo, při výslechu do věci zaplésti. V tomto případě byl bych také já postižen, protože jste mým hostem a já jsem zodpověděn za vše, co činíte. Abych tomu zabránil, měl jsem jenom dvě cesty: Buďto musil jsem je usmrtiti a to jsem nechtěl, nebo musil jsem jim k útěku pomoci a to jsem také učinil. Sám jsem je z vězení vyvedl a až na hranice města doprovodil. Za to bude ovšem potrestána »hlava« vězení, než na život nebude jí sáhnuto.«
»Což se neví, že jste to vy, jenž tyto lidi osvobodil?«
»Ne, neboť učinil jsem opatření, abych nemohl býti poznán.«
»Musili vás však přece znáti, aby vás vpustili do vězení!«
»Ne. Peníz otevře dvéře každému, také neznámému. Nyní je věc odbyta, nemluvme tedy více o tom. Prosím vás však, abyste — dokud budete mým hostem — ničeho již beze mne neučinil, abych se zase neoctl v podobných rozpacích! Zítra navštíví vás Ho-po-so, jejž jste vysvobodil zároveň se mnou. Nevěděl ještě, že jste tu. Musí dnes prohlédnouti řeku až k
