»Tu očekávám tedy alespoň, že neprozradí ničeho?«
»O to nemějte starosti. Tito lidé jsou mlčeliví. Přál bych si, aby vaši lidé byli jimi neméně.«
»O, ti neodváží se říci ani slova. A Hu-tsinovi připomenu ještě jednou co nejpřísněji, aby mlčel.«
»Byl jsem ráno u něho a slíbil mi, že ani slovem se o tom nikomu nezmíní. Přinesou tedy bohy. Ale jak se to má s těmi třemi pachateli?«
»Měli vlastně také v průvodu jíti, aby byl slavnější. V tomto případě bylo by je obecenstvo nepochybně roztrhalo.«
»Tedy jste tomu zabránil?«
»Ne, neboť nebyl bych měl k tomu dosti moci. Kněží žádali o to a Sing-kuan byl by jim to neodepřel.
»A přes to vše přece nepřijdou? Má to tedy zvláštní příčinu?«
»Ano. Nemohli v průvodu jíti, protože již tu nejsou.«
»Nejsou tu? Tedy pryč?«
»Pryč!« přisvědčil mandarin, tváře se při tom nesmírně šibalsky.
»Rozumím,« usmíval se Methusalem. »Jsou ve vyhnanství, jež jste jim včera slíbil?«
»Tak je to; uprchli.«
»Kdy?«
»V noci.«
