Rozepjal rodinnou střechu a pyšně se rozhlížel. Pří tom namáhal se všemožně, aby napodobil posici Turnerstickovu, ale jen s velikou bídou podařilo se mu krátké, tlusté nožičky křížem přeložiti.
Nyní stala se hudba a hluk tak silnými, že oba musili si toho povšimnouti.
»Wat is dat vor een fluitenspel?« ptal se mijnheer.
»Hra na flétny? Hm! Bude to nějaký průvod, snad hasiči nebo měšťanská garda, střelci, kteří jdou stříleti ku ptáku,« odpověděl Turnerstick velice bezstarostně.
»Stříleti ku ptáku? V Číně?«
»Ano! Proč pak ne? Zdá se, že jdou kolem. Škoda! Jak hezké by to bylo, kdyby některý sem vešel, abychom mohli viděti, pokládá-li nás za bohy! Teď spustili tuš. Patrně musí tak učiniti před každým chrámem. Mysleme si, že se to děje k naší poctě. Ne?«
»Ano, chceme tak mysliti.«
»Slyšte! Teď táhnou dále.«
Očekávaný průvod zastavil venku před branou. Sestával z bonzů a jejich vrchních kněží, četných úředních osob a z civilistů, jichž počet páčil se na několik set osob. Květinami ozdobené bohy nesli vrchní kněží na nosítkách, koberci ověšených. Hudebníci, kteří kráčeli v čele, zůstali státi venku, zavřískali fanfaru tuši podobnou a spustili potom nový břinkot, jenž měj býti pochodem, při jehož zvucích měl se průvod kolem nich do chrámu odebrati.
