»Jak je to s mým zdravím? Znamenitě, zvláště od té doby, co jsem jedním ze sta nebeských pánů. Ale, mijnheer, mně sedí se to tu jako bohu skutečně výtečně. Nechcete to také zkusiti?«
Tlustý hladil si povážlivě bradu a odpověděl: »Wordt men want mogen — což smí se tak učiniti?«
»Smí-li se? Proč pak ne? Proč se ještě ptáte! Vždyď vidíte, že smím, že tu sedím! Nebo bojíte se snad?«
»Neen — ne!«
»Nuže, tedy následujte mého příkladu! Rád bych také vás jako boha spatřil.« »Als goed? Mij? Goed, ik word het verzoeken — jako boha? Mne? Dobrá, chci to zkusiti.«
Ve své horlivosti nedbali na šumot, zprvu velice vzdálený, který se však velmi rychle blížil. Nyní bylo možno zřetelně rozeznati zvuky gongů, píšťal, zvonečků a zvonů a jiných hudebních nástrojů čínských.
Tlustý usadil se supaje na podstavci, uvelebil se do správné posice a tázal se potom: »Ziet zij mij, mijnheer Turnerstick — vidíte mne, pane Turnersticku?«
»Ano, to se rozumí! Vždyť sedíte hned vedle mne.«
»Ben ik even zoo hoe een god — vypadám-li pak jako bůh?«
»Zrovna tak. Podobal byste se však bohu ještě mnohem více, kdybyste roztáhl svůj deštník.«
»Dat kan ik maken. Derhalve heb ik het regenscherm en parasol ja metgenommen — to mohu udělati. Proto vzal jsem deštník a slunník s sebou.«
