seděl jsem mnohem hůře. Nejsem ale také žádný bůh. Rád bych věděl, jak je takovému bůžku kolem srdce. Nemusí to býti právě špatné, vzývají-li takového boha a strkají-li mu pod nos hořící voňavé tyčinky! Ne?«
»Ja, het moet zeer heerlijk zijn — ano, musí to býti velice výborné!«
»Nuže, vždyť můžeme to zde zkusiti, jaké to je. Příležitost je znamenitá. Sednu si teď na tento podstavec a budu se domnívati, že jsem čínským bůžkem. Jsem zvědav, co tomu řeknou ostatní bohové.«
Jak rychle mu tato myšlenka napadla, tak rychle byla také provedena. Kapitán se posadil, uvelebil se náležitě, zaujal pohodlnou posici, skřížil nohy přes sebe, jak to udělali ostatní bohové, a zeptal se potom: »Nuže, mijnheer, jak vypadám?«
»Velmi dobře.«
»A nyní vějíř k tomu! Věčná škoda, že jsme sami! Chtěl bych, aby přišel nějaký Číňan. Chtěl bych věděti, zda-li by mne pokládal za Buddhu nebo za Heimdalla Turnersticka. Myslím, že za Buddhu. Škoda, že tu žádný není. A to leknutí, až bych ho potom oslovil svou skvostnou čínštinou! Ty poklony!«
»Ik word n eene maken — udělám vám jednu!«
Turnerstick rozevřel obrovský vějíř a držel ho půvabně v pravici, kdežto levou rukou spustil svůj dlouhý cop. Na jeho vyčnívajícím nose seděl skřipec. Tlustý postavil se před něho, poklonil se a pravil: »Mijne komplimenten, mijnheer Buddha! Hoe staat het met moc gezondheid? — moje poklona, pane Buddho! Jak je to s vaším zdravím?«
