»Půjdeme!« mínil Bohumír. »Je mi úzko a teskno, neboť tento mandarin natírá všecko stejnou barvou. To je mi příliš nebezpečné. Nechci se vydati v nebezpečí, abych byl pokládán také za stranu a dostal něco neberného. Tsching, tsching!«
Odešli, aby se dali donésti do chrámu »Hrůzy a trestu.«
Je ze všech chrámů ve městě nejvíce navštěvován a jeho idol je patronem Kantonu. Ozdobnou branou dostaneme se do dvora, kde stojí na sta žebráků, aby návštěvníky přepadli divokým skučením. Celá tlupa vrhla se přímo na nosítka, tak že naši přátelé sotva vystoupiti mohli.
Tu napadlo Methusalemovi, aby vyzkoušel účinek T’eu-kuanu. Vyňal z kapsy malinkou knížečku, rozevřel ji a podržel ji, aniž by slova pronesl, rozedraným postavám nejblíže u něho stojícím před špinavými obličeji. Účinek byl okamžitý.
»T’eu-kuan-kiün — majitel T’eu-kuanu!« zvolal silný chlap, jemuž chyběla ruka.
»T’eu-kuan-kiün!« křičeli ostatní po něm.
Volání šířilo se dále a lidé ustupovali uctivě až k samým zdem. Po dřívějším pustém řevu nastalo nyní hluboké ticho.
Degenfeld seznal, jaký úžasný účinek vyvolal tento pas; nebylo však jeho úmyslem prosící odmítnouti. Na všechen způsob doporučovalo se dokázati chudým, že také majitel průvodního listu krále žebráků se jich nevzdaluje. Pokynul jednomu muži a tázal se ho, je-li mezi nimi nějaká »hlava«, již mají ostatní poslouchati.
